Moimir Papalescu & The Nihilists – Lewis Neptune, X Production, čas: 49:55
Vítejte na temném večírku Elvise, Blondie a Fantomase, na kterém nihilisticky kříží disko, punk, country a elektroniku. Oproti debutu Analogue Voodoo častěji vyhřeznou distorzní klystýry kytaristy Hanka J. Manciniho, suicidální fatálka Sonja La Petite je stále patřičně nervní a znuděná, analogové vejvary a bublifuky Moimira pak zábavně odlehčují světaboly.
Elektro-rollové rozjezdovky Fast Car a Fireheart s neodbytným refrénem „Hey Black Captain“ nasadí tempo Ludvíka XVI. prchajícího z revoluční Paříže, na hranicích nás zklidní duet Summer Wine (zdařilá pocta Nancy Sinatra a Lee Hazelwoodovi), aby ve 22:07 rozebraly neurotické analogové klíny všechny kolemstojící na prvočástice.
Pokud voláte o pomoc, dostane se vám chladné odezvy „Help Yourself, We Are Dead“. Tudíž střemhlav padáte do černé díry a Hank „Jesus“ vám do ucha našeptává, že v jeho pokoji sedí ďábel. Nato vás ukryje Sonjin Shelter, e-blues s neonovým světýlkem naděje, vedoucím do diskotékového Eighties Baru.
Když už pánové v černém při tomto „requiem za elektroclashovou scénu“ ztrácejí dech, vypomůže saxofonista Peter Van Krbetz. Aby to zas nevypadalo na bezduchou trachtaci, vytáhne Hank po caveovsku Five Long Knives.
Večírek pokračuje v houpavém duchu Depeche Mode (Holy Night) a po surfařském intermezzu se vydáme na nekonečné pláně středozápadu, kde se Hank za volantem dodge vyznává z lásky k Johnnymu Cashovi. Oh yeah, Honey, it’s Country.
Co opuštěné spolujezdkyni zbývá? Úzkostně horrorový Sonjin trip Fear a tuctový happy end (?) „Když jsi v háji, tak se šejkni“ za doprovodu libidózních „Sexy Fistuls“.
Nihilisti jsou na čistou zábavu moc chytří, na existenciální výpověď lehce povrchní, zato maximálně styloví. Ideální konstelace pro kultovní status.
