Rozhovor s DJ Schwa
Místo Brno // Sunakashi
Perpetuum music club
22. 5.
Ač skryt pohledu laické veřejnosti a očím většiny českých médií, Michal Růžička, aka DJ Schwa, je jedním z mála Čechů, kteří ve světě současné taneční hudby něco znamenají a jehož tracky hraje světová DJská smetánka. V době, kdy už o úspěchu producenta elektronické muziky pranic nerozhoduje počet prodaných desek, se skladby jeho projektu Shades of Grey pravidelně objevují mezi nejstahovanějšími na zásadním DJském portálu beatport.com.
Hudbou se začal zabývat díky tatínkovi, který je sám muzikant a který v Praze vlastní známé nahrávací studio (www.orm.cz). V roce 2004 se Michal stal spolumajitelem úspěšného progressivního labelu Tribal Vision, avšak na konci 2005 náhle změnil svůj styl a založil vlastní inovativní vydavatelství BEEF records, které dnes právem poutá největsí pozornost.
Michala, který už 4 roky tráví většinu času v australském Bondi beach poblíž Sydney, jsem se zeptal na pár otázek.
Jak jsi se dopracoval k tomu, že se dnes uživíš hudbou?
Ono to tak nějak vyplynulo. Hudba pro mě vždycky byla hrozně důležitá, ale lidi kolem mě od toho spíš odrazovali. Říkali, že to nemůže fungovat a tak. Ale když jsem odjel do Austrálie, kde už mě do toho nikdo nemohl kecat, tak jsem do toho šel naplno a začal se tomu věnovat na víc profesionální úrovni než tady. A zjistil jsem, že všechno je možný, když člověk chce a věnuje tomu píli a čas. Takže to vlastně vyplynulo z lásky k hudbě a díky mýmu totálnímu nasazení to funguje, vlastně ani nevím, co jinýho bych dělal. Momentálně se ale neživím pouze Djingem a produkováním hudby, je to i spousta věcí kolem. Teď se starám ještě o dva labely, samozřejmě svůj Beef records, pak pomáhám klukům z Nightphunk dělat promotion a PR a ještě Vibrating Balance, což je takovej progressive house, tam máme třeba Deadmau5. Řídím chod a zařizuju všechno kolem, i když label patří někomu jinýmu. Jason jako majitel vybírá tracky co mají vyjít a já to potom dávám celý dokupy.
Jak velkou roli hrálo rodinné zázemí při určitě složitém rozhodování o tvé hudební dráze?
Od malička jsem vyrůstal kolem hudby, byl jsem hodně ve studiu. I když jsem tam přímo nic nedělal, trávil jsem tam jako malej dost času, tak jsem to aspoň sledoval a vstřebával. A i když to byla úplně jiná hudba, než dělám teď, tak mě to určitě ovlivnilo. Já si nikdy neříkal, že by mě to v něčem pomohlo, ale teď zpětně vidím, že mě to ukázalo směr, kterým chci jít, že vůbec taková možnost existuje.
Můžeš říct několik veřejnosti známých projektů, které se natáčely tady u vás ve studiu Orm?
Lucka Bílá, Karel Gott, kapela Lucie, v poslední době se tu produkovali třeba písničky do Superstar, dělá se tu komplet zvuk seriálu Pojišťovna štěstí, to znamená ruchy a komponovaná hudba, kdy je tady orchestr a dotáčí se živý smyčce. To právě dělá táta, kterej celou tu hudbu komponuje. Všechno to musí být zvlášť kvůli dabingu, protože seriál se potom prodává do ciziny.
Jak se stalo, že jsi odjel do Austrálie?
Taky to byla taková souhra náhod, dodělal jsem školu, říkal jsem si co dál a můj otec mi říkal: hele, já jsem tu možnost jako mladej neměl, a radil mi, že se prostě musím někam do ciziny jet podívat. Mě se ta myšlenka vždycky líbila, odjet a trochu změnit svůj život, akorát jsem si myslel, že odjedu tak na půl roku pořádně se naučit anglicky a nakonec z půl roku byly čtyři roky. A teď to mám tak, že ani nevím, jestli chci být tady, nebo tam.
Já to tvoje přejíždění chápu tak, že si děláš permanentní léto…
Jo, je to super, ale rozhodně to není tak jednoduchý, jak se to řekne a nedá se to dělat donekonečna. Spíš si říkám, jestli se mi tu podaří víc uchytit a mít dostatek prostředků jak se uživit, tak bych to zase vystřídal a byl zase víc tady a jezdil do Austrálie jen na 3 měsíce na léto. Je tam krásně, ale máš to přece jen všude daleko.
Ale máš tam asi víc možností se v tomto oboru uplatnit než tady…
Asi jo, ale zase jak se to vezme. Dobře placenýho hraní tam mám určitě víc než u nás, ale jakmile se dostaneš do nějakýho levelu, je těžký se posunout někam dál. Ohledně akcí tady v Evropě - málokterej promotér ti zaplatí letenku z Austrálie, abys letěl hrát do Německa nebo třeba do Francie. Když seš v Čechách, tak je to ideální, v centru Evropy, všude dojedeš nebo doletíš. Teď třeba hrajem v Rusku, pak v Japonsku, teď se vyřešilo Rumunsko. A narodil jsem se tady, mám to tady rád, viď.
Jak bys porovnal Evropu a Austrálii co se týče klubů, jak to v nich funguje?
Spíš se asi ptáš na Čechy versus Austrálie, ne?
Mluvil's o hraní v Německu nebo Francii…
Austrálie má k Evropě mnohem blíž než Čechy, paradoxně. Já nevidím velkej rozdíl, když porovnám párty v Německu, Francii nebo třeba i v Rumunsku, kde je to teď hodně rozjetý, tam se chystáme zase za měsíc. To jsou prostě mejdany, kam chodí lidi, co žijou tou hudbou, sledujou to, znají naše tracky z myspace. I promotéři, to nejsou produkční, kteří někde vymejšlí line-upy a ani na ty párty potom nechodí. Jsou to lidi, kteří tím naprosto žijou, většinou jsou to i DJové nebo producenti, nebo mají labely, mají ty svoje kluby a je to pro ně všechno, jak říkám, žijou tím. A tak to je hodně v Sydney, v Melbourne, po celý Austrálii a po celý Evropě, akorát tady u nás je to všechno trošku jinak. Aby byla dobrá párty, to musí být všechno perfektní, nejenom že tam je dobrá muzika, to musí všechno sedět, ladit. Už jenom to, já jsem teď zpátky dva měsíce a ještě jsem na párty neviděl line-up. Že by sis někde přečetl, kdo v kolik hraje. Když ty lidi znáš, tak si to zjistíš, já si to zjistím, ale normální návštěvník přijde na párty, tam má hrát někdo zajímavej a ty ani nevíš kdy hraje, když ho neznáš.
Na Sunakashi si s tebou zahraje i Murat Kilic, můžeš ho čtenářům trošku přiblížit?
Murat je kamarád, DJ, producent, booking agent, je prostě všechno (smích). Jeden z nejpracovitějších lidí na scéně v Sydney, má afterparty Spice, která mu fakt šlape a zve si tam nejlepší producenty. Zároveň sám dělá muziku, vydává na Stil Vor Talent, Beef, Kaato a spoustě dalších labelech. Hodně teď začal cestovat a hrát, po Evropě, ale i po Americe, kde má tour. Díky tomu, že je fakt dobrej producent, se mu začalo opravdu dobře dařit. Já se s ním znám už x let, on mě hrozně pomohl ze začátku v Austrálii, takže se taky snažím pomoct, když můžu. Když teď bude hrát v Londýně, tak jsme se domluvili, že po cestě přiletí zahrát k nám. Je to bezprostřední bavič, kalič, neuvěřitelnej DJ.
Historie elektronické hudby je hodně ovlivněna vývojem technologií k jejímu vytváření, zároveň je ale také podle mého názoru postavena na recyklaci myšlenek a postupů. U taneční neboli klubové muziky to platí dvojnásob. Souhlasíš?
Samozřejmě máš pravdu. Celá elektronická hudba je o recyklaci. V hudbě jako takové je velice těžké přijít s něčím novým. Všechno už tady jednou bylo. Já osobně se o to ani nesnažím. Spíše se nechám ovlivňovat veškerou hudbou, se kterou jsem přisel do styku, ať už elektronickou nebo ostatní, a vytvářím z toho takový “guláš”. To mě na současných technických podmínkách velice baví. Dnešní producenti mají možnost se vrhnout mnoha směry a je jen na nich, který si vyberou. Dnes už nás technické zázemí, například nedostatek peněz na pronájem studia, limituje mnohem méně, než třeba před 10 lety.
Když už mluvíš o technice, prozraď jak u tebe vzniká nový track? Jak vypadá tvoje domácí studio?
Nový track vzniká různě. Nemáme žádný zajetý systém. Většinu našich věcí dělám společně se svým australským parťákem Nickem Westem. Nejsme žádní noční živly, takže pracujeme přes den. Normální šichta od 9 do 5. Ráno se spolu sejdeme, jdeme si zaplavat do moře a pak ve studiu začneme jamovat. Hodíme si do Abletonu pár loopů a zapneme synťáky. Třeba Moog Voyager používáme téměř na každý track. Když najdeme něco zajímavého, tak to nahrajem do počítače a dále s tím pracujeme. V případě, že je to třeba basová linka nebo nějaký komplexní zvuk, tak si to necháme v midi, abychom to mohli ještě měnit, modulovat a dále upravovat. Při produkci si necháváme hodně prostoru. Když na něčem dělá Nick, tak já se mu do toho nemíchám a obráceně. Finální rozhodnutí jsou ale společná. Ostatně, tak to děláme i teď, když jsem v Čechách. Myslím, že jsme se za ty roky spolu naučili pracovat tak, ze ani nemusíme být ve stejné místnosti.
Co se týká studia, tak máme Genelec repro soustavu, Moog Voyager, Korg MS2000, Kaosspad, NI Komplete 5, Ableton live, nějaké ty drum machines, SH101 a pár dalších hraček. A samozřejmě naše miláčky Macky. Když jsme na tour, tak zabíjíme čas remixama. Třeba v letadle. Máme rozdvojku na sluchátka a hrajeme si se samplama, které nám někdo poslal na remix - a těch je vždycky hodně. Občas spolucestující dost nechápou…
Stává se ti, že slyšíš na párty u jiného DJe zajímavé nápady, a říkáš si, to bych měl vyzkoušet. A ze všeho nejdřív utíkáš do studia, abys na to nezapomněl?
Jasně, to je pro nás základní zdroj inspirace. Ještě se ale před tím DJe zeptám, co to zrovna hraje... :)
Přihodilo se ti taky někdy, ze se ti líbí zvuk z jinýho tracku natolik, ze ho použiješ sám? Nebo že někdy zvukově nenacházíš přesně co bys potřeboval a sampluješ z tracků jiných producentů?
Jasně… dost často hledám přesný zvuk a nemohu ho najít tak použiji zvuk z jiného tracku. Jedna se o perkusivní zvuky jako Kick, Snare, HiHat. Dám si to pak do sampleru a vytvořím si svůj rytmus. Ono ale umět něco dobře vysamplovat také není jen tak. Často je ten sample pak špinavý a nebo jsou tam slyšet další zvuky. To bych nikdy nepoužil. Na samplování jako takovém nevidím nic špatného, musí se to ale dělat chytře, a ne si jen ulehčovat práci. Další zaklad je ten, aby to nebylo poznat. Nikdy bych nechtěl aby moje věc zněla jako jinej track.
Co říkáš na současný trend taneční muziky, který nastoupil někdy loni po minimal boomu, válcujícím světové kluby posledních několik let? Já osobně tomu říkám deep house revival.
Upřímně, jsem rád, že se minimal trošku převalil do houseu. Jsem rád, že minimalový DJs a producenti přecházejí na deep house a tech-house. Minimal jako takový je pro mě nuda, hlavně poslouchat to na párty celou noc. Všechno musí byt vyvážené a kvalitní DJs to vědí. V tom je jejich umění. Hlavně se nezasekávat na jednom stylu. Mě osobně teď hodně baví deep house a house, protože navozuje dobrou párty atmosféru. Je to trošku lépe stravitelné a holkám se na to lépe tancuje. Záleží ale také na tom, kde zrovna hraji. Třeba v Japonsku stále jedou progressive a minimal techno. Ale kdo ví, co bude za rok.
Ten dnešní znovuzrozený trend v deep house music ale zní trošku jinak než řekněme před 5 lety, je to jen recyklace starých myšlenek v novém hávu, nebo spíše přirozený vývoj?
To je přirozený vývoj. Když chce byt někdo úspěšný, tak se musí vyvíjet a čerpat inspiraci z ostatních žánrů. Když se koukneš na nejlepší deep house producenty a prodejní charts na Beatportu, tak to přesně vidíš. Deep house, našláplý díky novým producentským technikám, okořeněný minimalismem a třeba ještě živými nástroji. To tady sice bylo, ale až se za deset let budeš snažit dělat něco podobného, tak to zase bude znít jinak. Kopírovat NE, recyklovat ANO... :)
Máš kromě hudby ještě další životní vášně, kterých si hledíš?
Vášní mám spoustu, ale díky hudbě na ně nemám moc čas. Nedávno jsem si ale po 4 letech zajezdil na snowbaordu a myslím, že mám na další zimu o zábavu postaráno. Ještě nesmím zapomenout na ženy, víno a rock and roll! :)
