O tom, že pohled z okna nemusí být jen výsadní zábavou imobilních starých dam a umolousaných šmíráků, ale i základem pěkně ostré a klidberoucí zápletky, filmového diváka již před více než padesáti lety přesvědčil starý dobrý Alfred Hitchcock. Jeho fenomenální Okno do dvora, jehož hlavní hrdina s nohou v gipsu sleduje z okna dění ve dvoře a zahlédne vraždu, patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co kdy bylo v žánru thrillerů čili napínáků natočeno. A není samozřejmě divu, že Hitchcockův příběhový model má nástupce – mezi něž patří i aktuálně uváděná Disturbia.
Hlavním hrdinou Disturbie není dospělý muž, ale dospívající kluk. Doma jej nedrží zlomená noha, ale soudně nařízené domácí vězení, které na sebe bere podobu elektrického „obojku“. A čumenda z okna se v Disturbii neodehrává ve dvoře velkého a anonymního nájemního domu, tak jako u Hitchcocka, ale v prostředí pro americká předměstí tak typického (a vlastně neméně anonymního) zahradního městečka. V tom základním se ovšem Disturbia své žánrové předlohy drží – puboš Kyle, který za svou spojenkyni získává svou sexy sousedku Ashley (kde tihle filmoví kluci ty sousedky berou?), je při pozorování souseda odnaproti svědkem čehosi, co vypadá jako vražda. A zaplete se tak do hry, se kterou by nikdo z nás rozhodně nechtěl mít nic společného...
Jednou z věcí, která je na Disturbii pro českého diváka i filmového publicistu zajímavá, je skutečnost, že premiéra filmu byla hnedle několikrát odložena – šmírácký thriller se měl do kin vypravit už někdy na jaře, ale nakonec byl (vcelku na poslední chvíli) odsunut až na září a zmatení stopaři filmových novinek se marně ptali proč. Odpověď přišla ve chvíli, kdy kina vyválcovali hračkáři s blocbusterem Transformers. V hlavní roli velkorozpočtové líbivky se totiž objevil klučina, který se měl rychle stát nejrychleji vycházející hereckou hvězdou tohoto roku: Shia LaBeouf. Přesun data premiéry tak najednou dává smysl – a já nemohu než uznale pokývat hlavou nad prozíravostí distributora.
Přesto – bylo by asi nefér LaBeoufa šmahem označit jako „rychlou celebritu“, vytaženou na červené koberce jednou jedinou transformeří rolí. S jeho tváří i tak trochu allenovským hereckým stylem se setkáváme už nějakou dobu a přejdu-li jeho průlet odpudivým sequelem Blbý a ještě blbější: Jak Harry potkal Lloyda, troufnu si napsat, že manažer na klukově kariéře dělal dlouho a poctivě. LaBeouf má za sebou role ve filmech Já, robot, Constantine, Atentát v Ambassadoru – a Transformeři se tak stali jen poslední kostkou kariérního domina, která spustila šrumec, na němž se (možná) sveze i Disturbia.
