|
|
05 09 2007, 16.22
zpět
Román o jedné generaci
|
Jako by na počátku byla nějaká nutná potřeba několika mladých lidí se v „oficiálních“ padesátých letech neoficiálně sdružovat. Ale přitom velmi cílevědomě a systematicky. A v diskusích se snažit navzájem (spolu)formovat a něco „důležitého“ (spolu)formulovat. V roce 1952 jim bylo šestnáct. Měli své mládí, ale vyhlídky minimální. Alespoň viděno kádrováckým pohledem (většinou si „kvůli“ svým rodičům nesli kainovo znamení nevhodného „třídního“ původu). Na druhou stranu mohli někteří z nich díky svým druhdy úspěšným nebo názorově vyhraněným rodičům vyrůstat (když už ne studovat) v prostředí myšlenkově i umělecky podnětném. Tak nějak začíná příběh tzv. Šestatřicátníků, jak jej vidí Pavel Kosatík.
Kniha, s podtitulem román faktu, je koncipována coby příběh. A to příběh, který velkou měrou čerpá z dobové korespondence. Příběh, jenž spíš než o literární skupině vypráví o několika osobnostech, které se potkaly a byly si v určitou dobu nejen umělecky nablízku. K hlavním „postavám“ patří Václav Havel, Jiří Paukert (Kuběna), Josef Topol, Pavel Švanda nebo Viola Fischerová. Pro sebe jsem si toto vyprávění pojmenoval „román o objevování“. Kosatík objevuje „příběh“ (v korespondenci) a jeho protagonisté objevují podoby přátelství, lásky (i homosexuální), literatury (prostřednictvím autorit typu Zábrany či Koláře) nebo filosofie (prostřednictvím Josefa Šafaříka). A my sledujeme, jak se vydělují typy poeticus a politicus.
Nelze knize upřít to, že je čtivá. Leckdy možná na úkor podrobnějšího historického kontextu a nedotažených, i když se nabízejících linií. Leckdy možná na úkor těch, kterým prameny i autor přidělili vedlejší role. Nelze se i ubránit otázce, nakolik mohou být či jsou některé části tohoto románu dofabulovány. Ale přijmeme-li, že před sebou máme román, nikoliv historickou monografii, pak… ale o tom až ústně (více).
Kosatík, Pavel. „Ústně více“. Šestatřicátníci. Brno: Host (2006), s. 320
|
|  |
Tisk |
Autor: Radovan Plášek |
|
|
 |
Kdo není schopen obdivu, je ubožák „Nic se nevyrovná obdivu. Plát obdivem, když nás přemohlo kouzlo nějakého hudebn...
|
 |
Co na to Pančel Ždímák? Někdy mne kniha hned „po čuchu“ uchvátí natolik, že ji zhltnu se vším všudy, i ...
|
|
Člověk je pták bez křídel V Eskibahçe, idylickém tureckém městečku, v němž si vedle sebe až do I. světové ...
|
|
Když do baru, tak s knihou Knihy ke čtení jsem zvyklý vybírat si sám. Už od dětství. Na tom si trvám. Ale t...
|
|
Všechno dobře dopadne. Uvidíš... Komiks Persepolis Marjane Satrapiové překvapí laického našince hned natřikrát:...
|
|
Dny pekelně proklaté Beletristické dílo ruského prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny Ivana Buni...
|
|
Žádná cesta se nesmí uspěchat Kdyby nebylo poetických biologů, byla by přírodní lyrika stejně květnatá? A nebý...
|
|
I tak máme naději… Titul „příběhu v deseti povídkách“ Jana Balabána (nositele Magnesie Litery 2005 ...
|
|
Mnohohlasé a oživující románové plynutí Španělský prozaik a novinář Enrique Vila-Matas je pěkný textuální šprýmař, filut...
|
|
Smrt jako možnost získat zpět sám sebe „Jednoho dne zabiješ vlastního otce, jednoho dne se vyspíš s vlastní matkou.“ Vy...
|
|
Komunik.arj/ Komunik.exe Základní myšlenku prorůstající všemi romány volné „osvětimské“ tetralogie vyjádř...
|
|
|
|
