|
|
09 08 2007, 15.19
zpět
„Každé slovo už je báseň“
|
Mít tak dům. V tom domě půdu. Sedět tam v křesle. Podkrovním oknem nechat vstupovat modře přímořskou lisabonskou tmu. A spolu s ní verše z poslední sbírky Františka Listopada (*1921). Tento česko-portugalský básník, prozaik, esejista, dramatik a režisér ji pojmenoval Rosa definitiva. Běh času dává lidskému životu, ostatně i růžím, konečnost. Ale jistou definitivu také člověk dostává v podobě své mateřštiny a prvotního domova, k nimž se většinou rád zdálky vrací, i když ne vždy bezbolestně.
Myslím si, že takové momenty či impulsy jsou v těchto básních velmi silné. Pnutí mezi starými a novými domovy, mezi češtinou a portugalštinou, mezi trváním a pomíjivostí, mezi radostí a úzkostí. A někde za tím vším stojí snaha hledat „nejkrásnější verš celého života“. Listopadovo „hledání“ má svou nepochybnou noblesu. Racionalita je vyvažována smyslovostí, existenciálnější polohy doplňuje erotická smyslnost i osobitý humor, rytmicky „nesvázané“ verše stojí vedle těch jednoduše rýmovaných. „Pěší je touha/pod tvými pažemi/zvolna a zdlouha/ líbám tvé území/vlažný prs dotýkám/růžový palouček/na židli prádlo spí/ klobouček ze slámy“.
Jednotlivé Listopadovy básně nepatří sice k těm rozsáhlým, ale jejich vnitřní prostor dokáže být velmi rozpínavý. Především je to dáno určitou fragmentárností a asociativností, díky níž se vedle sebe ocitají nejrůznější, nikoliv však svévolné obrazy. Míhají-li se před námi jednotlivé výjevy, pak jde především o ony malé a jedinečné osobní okamžiky. S občasným odkazem k „velké“ historii, přírodnímu dění nebo ke křesťanské spiritualitě.
Napíše-li autor, že „Skoro všechno je literatura/i lampa která nám svítí na cestu/…/Co není literatura je příroda/Pracuji s vlaštovkami/otevřený zobáček v údivu/a dotek křídel“, jako by přesně věděl, kde a čím se dotýká řád poezie a řád přírody a tvoří (lidský) život.
Listopad, František. Rosa definitiva. Praha: Cherm (2007), s. 175
|
|  |
Tisk |
Autor: Radovan Plášek |
|
|
 |
Navštěvovat želvu Lze tušit, že (mu) současný svět a jeho stav působí nemalá muka. Že se (před ním...
|
 |
Bílé holubice viděti Roku 1986, v Mezinárodním roce míru (osvíceném Černobylem), jsem seděla v pionýr...
|
|
Román o jedné generaci Jako by na počátku byla nějaká nutná potřeba několika mladých lidí se v „oficiál...
|
|
Z kojálových deníčků aneb nebe pod Brnem Masivního betonáře Jiřího Jínu, donedávna vůdce internetových odkazů k brněnském...
|
|
„Každé slovo už je báseň“ Mít tak dům. V tom domě půdu. Sedět tam v křesle. Podkrovním oknem nechat vstupo...
|
|
A všechno dobře dopadlo? Druhý díl minimálně na evropském trhu jediného íránského komiksu Persepolis vyše...
|
|
Sny Zbyňka Hejdy „Po letech jsem zapomněl, jestli se mi ten sen zdál několikrát nebo jestli uvnit...
|
|
Tolkien, Clash, Thatcherová Doba, o které mluvili, jako by patřila do nejtemnějších zákoutí historie: „Svět ...
|
|
Co za tím vším vězí Představte si, že na vás v jednom kuse útočí neuspořádanost světa, v němž pobývá...
|
|
Radium & smrt & umění & láska V době konání světové výstavy v Paříži roku 1900 byl již Jean M. Charcot, psychi...
|
|
Francouzské vlčí „romaneto“ V odlehlých ovčínech provensálských Alp řádí vlčí smečka. Zarážející je ale fakt...
|
|
|
|
