|
|
06 06 2007, 13.49
zpět
Radium & smrt & umění & láska
|
V době konání světové výstavy v Paříži roku 1900 byl již Jean M. Charcot, psychiatr a experimentátor s hypnózou a hysterií, několik let po smrti. Jeho žák Sigmund Freud právě vydal převratný Výklad snů, elektřina byla předváděna jako magické fluidum, heslem dne se stala fascinující radioaktivita.
V pozadí zájmu probíhal v Anglii zatím pokojný boj sufražetek za ženské volební právo... „Nějaký příběh mají všichni, avšak málokterý je zaznamenán,“ píše v Knize o Blanche a Marii švédský prozaik Per Olov Enquist. A jako středobod mnohovrstevnatého dokumentaristicky-esejistického románu volí postavu Blanche Wittmanové. Někdejší „královna hysteriček“, údajná Charcotova milenka a pozdější spolupracovnice Marie Curieové-Skłodowské píše po několika amputacích (jako „torzo v dřevěné bedně“) paměti nazvané Kniha otázek, ve kterých se osobitým způsobem snaží „vyprávět příběh o povaze lásky“.
Otázky jsou někdy dětinské, jindy překvapivě filosofické a téměř vždy spekulativní, odpovědi emocionálně nesrozumitelné, poeticky zamlžené, zamlčované. A tak je to s celým románem. Amputuje se pořád. Vědcům údy, ženám jejich práva, dětem touhy, milencům vášně, hysteričkám vzpomínky, čtenářům odpovědi.
Amputace jako dobová metafora odnímání, vytěsňování a nepřijetí putuje textem jako bílá s kosou a ponechává z toužebného přání vytvořit „léčivý obraz povahy lásky“ bolestně pravdivé torzo. Vypovídá o mužské dobyvatelské posedlosti („Žena je branou, jíž musíme proniknout na temný kontinent.“ ), osvícenském sebeklamu a hrůze ze skrznaskrz živoucích žen. Žena, která čelí životu, je hrdinkou příběhu v obecném smyslu. Přitažlivá žena se silnou vnitřní integritou propadající kouzlu lásky nebo vědeckého bádání, zářící a ozářená.
Enquistův roztříštěný styl vyprávění, věcný pseudovědecký tón komentářů a náhlé empaticky přesné vhledy, chronologické klopýtání, manické opakování určitých pasáží, obrazů a lapidárních formulací na nečekaných místech umocňuje hypnotický účinek textu. Míru mystifikace už potom není ani třeba řešit. Trpělivě čteme až do konce a věřte, že to nebolí víc než láska.
Per Olov Enquist : Kniha o Blanche a Marii. Host, 2007, 224 str., překlad Zbyněk Černík
|
|  |
Tisk |
Autor: Katka Nádherná |
|
|
 |
Navštěvovat želvu Lze tušit, že (mu) současný svět a jeho stav působí nemalá muka. Že se (před ním...
|
 |
Bílé holubice viděti Roku 1986, v Mezinárodním roce míru (osvíceném Černobylem), jsem seděla v pionýr...
|
|
Román o jedné generaci Jako by na počátku byla nějaká nutná potřeba několika mladých lidí se v „oficiál...
|
|
Z kojálových deníčků aneb nebe pod Brnem Masivního betonáře Jiřího Jínu, donedávna vůdce internetových odkazů k brněnském...
|
|
„Každé slovo už je báseň“ Mít tak dům. V tom domě půdu. Sedět tam v křesle. Podkrovním oknem nechat vstupo...
|
|
A všechno dobře dopadlo? Druhý díl minimálně na evropském trhu jediného íránského komiksu Persepolis vyše...
|
|
Sny Zbyňka Hejdy „Po letech jsem zapomněl, jestli se mi ten sen zdál několikrát nebo jestli uvnit...
|
|
Tolkien, Clash, Thatcherová Doba, o které mluvili, jako by patřila do nejtemnějších zákoutí historie: „Svět ...
|
|
Co za tím vším vězí Představte si, že na vás v jednom kuse útočí neuspořádanost světa, v němž pobývá...
|
|
Radium & smrt & umění & láska V době konání světové výstavy v Paříži roku 1900 byl již Jean M. Charcot, psychi...
|
|
Francouzské vlčí „romaneto“ V odlehlých ovčínech provensálských Alp řádí vlčí smečka. Zarážející je ale fakt...
|
|
|
|
